Fit Sports
logo
Projekt Evropské unie

Chcete zažít neuvěřitelné zážitky a spoustu zábavy ?

Tak právě pro Vás máme připravené následující kurzy

Neváhejte a přihlaste se na některou z aktivit

Kapitán a jeho role v týmu

Kapitán je v mnoha kolektivních sportech člen družstva vybraný jako jeho představitel. Význam kapitána se v různých sportech liší – někdy se jedná o výlučně čestný titul, v jiných sportech je např. kapitán jediná osoba, která smí jednat s rozhodčími apod.


V ledním hokeji je jako kapitán družstva před zápasem určen jeden z hráčů, který je po celou dobu zápasu označen na dresu velkým písmenem C. Dále pak mohou být nejvýše dva hráči určeni jako náhradní kapitáni a označeni na dresu písmenem A. Kapitán (nebo některý z náhradních kapitánů, pokud kapitán není v danou chvíli na ledě) zastupuje družstvo při komunikaci s rozhodčími, je jediným hráčem oprávněným na ledě diskutovat s rozhodčím o výkladu pravidel (zdroj Wikipedie)


Obecně řečeno je kapitán týmu jednou z nejdůležitějších postav, která působí taktéž na soudržnost a atmosféru družstva. Zpravidla je jím rozený vůdce, který je akceptovaný celým mužstvem nebo jeho nejlepší hráč. Kapitán by měl nejen zastávat výše uvedenou roli, ale zároveň být příkladem pro ostatní a prostředníkem mezi hráči a vedením družstva.


Může však nastat situace, že je sice vybrán do této role nejlepší hráč, který však není úplně ostatními akceptovaný; kapitán v průběhu zápasu nepřihrává spoluhráčům, hraje jakoby na sebe. Hráči pak běhají z jedné strany hřiště na druhou, bez finálního efektu. To má za následek naprosto zbytečné fyzické vyčerpání všech, ale i psychickou frustraci, protože lítají tam a zpět jakoby bez účelu. Tato situace v jednom z týmu nastala, a při následném hodnocení zápasu na to hráči poukázali a označili tento jev jako hlavní důvod jejich prohry. Jeden z nich pak dodává: „Vždyť nám řekl, že hraje pro sebe a nás k tomu nepotřebuje.“ Samotný fakt egoismu jednoho z nich tedy kapitána, tak může vést k totálnímu rozkolu. Na následném tréninku totiž tým nechce s jejich kapitánem sdílet šatnu a až na intervenci trenérů se dávají dohromady. A už zde je vidět, že je někde chyba, poněvadž kapitán by měl tým stmelovat, nikoli být příčinou rozkolu. Ozývají se hlasy nejzkušenějších s pochybnostmi, jak to, že byl vybrán tento hráč. Korunu všemu nasadí a ránu pod pás trenérům, kteří mu dali důvěru dá, když se bez oznámení sebere a opustí trénink. Následně si pak trenéři udělají namátkovou anketu, při niž zjišťují, že je akceptovaný všemi úplně jiný hráč a současný kapitán získává jen dva body.

Nerespektování skupinových norem, neslušné vystupování a egoismus tohoto hráče, ukazuje na podstatu samotného jevu – nepochopení samotného kolektivního sportu. Je zvláštní, že v letošní sezóně nedošlo k žádným zvláštním či vyhroceným situacím, jak se říká je to jenom o lidech a o jejich zájmu o danou aktivitu. Vykrystalizovali se hráči, kteří daný sport chtějí opravdu dělat, přizpůsobili se pravidlům a rodiče spolupracují jak nikdy před tím. A tak nechme promluvit trenéra z jiného týmového sportu, který trefně popsal podstatu úspěchu jeho družstva:

Trénink od tréninku, utkání od utkání bylo znát, jak se hráči sžívají nejen na hřišti, ale i v kabině. Od první podzimní cesty autobusem právě ze Vsetína, po „chlebíčkové“ období, přes fotbálky o zimní přípravu, návštěvu kina či aqvaparku. Pro neúčast na tréninku už musel být vážně pádný důvod, na zápas se jezdilo i s teplotou, fandit i se zraněním. Dvacet kluků v „problematickém“ věku 16–17 let, každý jiný, z jiného města, jiné školy, jiného zázemí dokázali utvořit partu, která táhla za jeden provaz. Při společných vycházkách a i jiných akcích bylo vidět, že každý se baví s každým, nikdo se nikoho nestranil, nikdo nebyl vyloučen. Na tréninky se nechodilo půl, ale často i hodinu před, aby se mohlo pokecat s klukama. A zpívalo se. Před zápasem v kabině, po zápase na výběhu, v autobuse. Chorály při nichž často běhal mráz po zádech nejen hráčům soupeře. Tady se rodilo to velké vítězství, které měli jen ve svých rukách a které jim nikdo nemohl vzít. Podařilo se jim naplnit samu podstatu kolektivního sportu. Vytvořit toho pověstného týmového ducha a přesvědčit se, že s jeho pomocí se dá v životě všechno překonat. Že nejde vždy jen o vlastní vítězství, ale že důležitější je pocit, že pro to člověk udělal maximum, co mohl, a to nejen kvůli sobě, ale hlavně pro ostatní. Pro mladé lidi neocenitelná životní zkušenost. Zkušenost, díky níž se dostali na vrchol ještě před vhozením úvodní finálové buly.

To, že tento stejný pocit vzniká u družstva elévů je neocenitelná zkušenost, z které pak hráči mohou čerpat celý život. Skutečnost, že rodiče jezdí s mladými hráči z daleka na tréninky, malí hokejisté po vlastním zápase např. v Kopřivnici, ještě přijedou na zápas florbalu, připojí se k týmu a bojují jako lvi, hovoří za vše. Nikdo se nepovyšuje, nehraje na sebe, každý hraje pro Rebels. Od prvního bronzového turnaje Havířově, kde nejprve každý v autobuse jel s rodiči a cesta zpět už byla jenom s týmem, protože si ty zážitky nemohli nechat ujít. Až po závěrečný Hradecký kotel, který je pak vybičoval k posledním bronzovým medailím v tomto roce, v nich dlouho bude přetrvávat. Věříme, že nám dlouho tato atmosféra zůstane.

22.09.2019 @ 23:20

« Previous 1 2 3 4 5 6 7 8 10 13 Next »